Výslechy svědků, účastníků, obžalovaných, znalců a dalších osob před soudem jsou velice náročnou disciplínou, byť se to tak na první pohled nemusí znát. Jejich zvládnutí vyžaduje nejen právnické znalosti, ale také schopnost komunikovat s lidmi, bezprostředně reagovat na to, co řeknou, a umět vycítit detaily z intonace, tempa řeči nebo pomlk.
1. Příprava otázek na svědka
Nejdůležitější věcí na celém výslechu je to, co není vidět: příprava. I když samotný výslech před soudem může trvat pouze pár minut, pečlivý obhájce si musí na daného svědka připravit předem písemně otázky, prostudovat kompletně celý spis, neboť ďábel tkví v detailech, a uvědomit si, kam svými dotazy směřuje, tj. zda jde například o výslech osoby, která má potvrdit verzi jeho klienta, a nebo o výslech někoho, kdo argumentuje zcela protichůdně než jeho klient.
Důležité je však předem počítat s tím, že obhájce nebude moct položit otázky přesně v tom znění, v jakém si je písemně připravil. Nejprve totiž daného svědka v trestním řízení vyslýchá soudce, pak státní zástupce, a až v poslední řadě obhájce, který se tak doptává pouze na to, „co na něj zbyde“.
2. Může se obhájce sejít se svědkem ještě před jeho výslechem?
Ano. Obhájce v trestním řízení má oprávnění vyhledávat, navrhovat a provádět důkazy v přípravném řízení za účelem jejich předložení soudu, a za tímto účelem může také kontaktovat osobu, která přichází v úvahu jako svědek, avšak policejní orgán ji dosud nepředvolal k výslechu. Obhájce však nesmí klást na vyslýchanou osobu jakýkoli nátlak či slibovat jí za její výpověď jakoukoli úplatu. Obdobně lze tato oprávnění právního zástupce použít i v občanskoprávním řízení.
3. Jak klást správně dotazy?
🟥 Důležité je vystupovat od začátku pokud možno lidsky a s jistou dávkou empatie, a to i tehdy, pokud jde o výslech svědka nebo znalce protistrany. Jinak si totiž obhájce vyslýchanou osobu zprotiví hned na začátku a nic kloudného z ní už nedostane.
⬛ Zatímco soudce musí zpočátku klást dotazy velice zeširoka („Povězte nám, co o dané události víte.“), u obhájce to je naopak. Jeho dotazy by měly být už velice konkrétní, protože přichází na řadu až jako poslední, takže zpravidla na něj zbývá už pouze doptat se na velmi konkrétní detaily, navíc všichni přítomní v jednací síni už bývají zpravidla unavení a jejich koncentrace se snižuje.
🟥 Právník musí udržovat co nejvíce oční kontakt s vyslýchanou osobou. Výslech je sociální interakce a osoba s empatickým vybavením dokáže odhalit i nuance, které se v písemné projevu zachytit nepodaří.
⬛ Kladené dotazy by měly být pokud možno jednoduché a srozumitelné. Pokud právník položí komplikovanou otázku, je dost možné, že ji svědek nepochopí, a pokud ji i přesto pochopí, bude schválně sbírat čas na to, aby mohl vyplodit neprůstřelnou odpověď.
🟥 Kladení jednodušších dotazů má výhodu i v tom, že můžete velkou otázku rozbít na malé kusy, a tím lépe kontrolovat směr, jakým se výslech vyvíjí. Navíc vyslýchaná osoba nemusí hned u prvního dotazu tušit, kam míříte, a existuje tak větší pravděpodobnost, že prozradí něco, co by v případě jedné komplexní otázky neřekla.
⬛ Z hlediska formulace otázek je také důležité svědkovi situaci ne příliš ulehčovat. Například když se obhájce zeptá „Pamatujete si ještě, jakou barvu mělo auto pachatele?“, nahraje tím svědkovi, který z otázky jednoduše vybruslí tak, že řekne „Ne.“ Lepší je se zeptat napřímo: „Jakou barvu mělo auto pachatele?“ Taková otázka nutí svědka se více zamyslet, a pokud si přece jen nevzpomene, řekne sám, že si na danou událost nepamatuje.
🟥 Ještě jedna důležitá věc: lidská pozornost je velmi omezená, nikdo nedokáže poslouchat tři hodiny v kuse svědka, jak něco vykládá, a být schopen pohotově reagovat na jeho odpovědi. Vhodné je v takové situaci z pozice obhájce požádat o krátkou přestávku, kdy se všichni přítomní protáhnou, napijí se, uleví na chvíli mozku, nadýchají se čerstvého vzduchu apod.
4. Zavčas to utnout
Důležité také je rozpoznat, kdy s výslechem skončit. Oproti soudci nebo státnímu zástupci je obhájce v nevýhodě. Pokud totiž soudce nebo státní zástupce skončí se svými dotazy a pak ho ještě v průběhu dalšího výslechu napadne, může se svědka doptat. Obhájce je však tím posledním, kdo v daném „kolečku“ klade dotazy. Nesmí tedy házet flintu do žita moc brzy, protože další možnost se zeptat už mít nebude.
Obvyklá situace, kdy zkušený obhájce pozná, že už by měl výslech ukončit, nastává, když už vyčerpá veškeré dotazy, které si před jednáním připravil, nenapadá ho už žádný navazující dotaz na to, co svědek řekl, takže případné další dotazy by byly pouze duplicitní (což všechny otravuje, hlavně soudce), anebo ke škodě klienta (svědek by ještě prozradil něco, co se nám nehodí).